NEZVANÝ HOST BYL ZAVLEČEN DO RYBNÍKU PAŘEZITÝ

V rybníce Pařezitý u obce Budínek, který je přírodní památkou, byla již v roce 2019 objevena členem našeho spolku Karlem Čulíkem škeblice asijská. Je to nepůvodní, rychle se šířící druh mlže pocházející z východní Asie. Do Evropy se dostala v roce 1963 s dovezenými kaprovitými rybami z Číny (tolstolobik, tolstolobec, amur).

V ČR se objevila poprvé v 90. letech 20. století na Moravě. Nyní se udává její nejbližší výskyt ve Vltavské kaskádě a na Třeboňsku. Vyskytuje se především ve stojatých a pomalu tekoucích vodách nížin. Tato škeble dorůstá větších rozměrů než naše původní druhy (škeble říční, škeble rybničná, velevrubové). Její kruhovité lastury mohou měřit až 25 cm, jsou relativně silnostěnné a mají zejména u mladých jedinců nápadně růžové zbarvení perleti. Původně to byl druh vyžadující teplejší vody, v současnosti se však evropské linie „otužily“ a jsou schopny přežívat i v chladnější vodě Italských a Skandinávských jezer. Škeblice se rozmnožuje tak, že samice od léta do podzimu (červen až září) vypouští do vody velké množství glochidií (larvální stadium v podobě malinké lasturky velké necelý 0,5 cm), které se vznášejí volně ve vodě. Jejich cílem je přiblížit se k rybě a přichytit se na její povrch. Na rybě se poté vyvíjí a roste, za 4-20 dní se ryby pustí a spadne na dno. Rychlost vývoje škeblice závisí na teplotě vody, při teplotě nad 20 stupňů to jsou čtyři dny, při nižší teplotě se vývoj prodlužuje. Škeblice se šíří zejména při převozu a vypouštění ryb s již přichycenými glochídiemi. V menší míře se šíří i díky přirozené migraci ryb.

Její škodlivost tkví hlavně v tom, že se dokáže přichytit na jakoukoliv z našich druhů ryb a na ní dokončit svůj vývoj, což naše „domácí“ škeble nedovedou, ty mají své oblíbené druhy ryb (např. velevrubové kaprovité ryby). Ryba, na které se už jednou v minulosti vozila škeblice si vytvoří imunitu. Pokud se na takové rybě následně zachytí larva našich škeblí, tak má výrazně horší šanci, že na ní doroste. V místech, kde se vyskytuje škeblice, tak dochází k postupnému ubývání jiných druhů původních mlžů.

Letos jsme byli zkontrolovat a zjistit přítomnost a početnost druhu v rybníce a musíme konstatovat, že v bahně vypuštěného rybníka byly nalezeny desítky větších jedinců. Na několika místech jsme našli lastury poškozené a zkonzumované prasaty divokými.

A co se škeblicemi? Plošné vymýcení (otrávení) populace je dosti nereálné – došlo by k ohrožení jiných živočichů v rybníce. Doporučuje se sběr a likvidace jedinců. V žádném případě, prosím, škeblice nepřenášejte do jiného potoka nebo okolních rybníků. Ve své původní domovině jsou chovány pro maso, proto si z nich klidně můžete zkusit uvařit čínskou polévku alá yum yum. Musíte si být ale jisti správným určením druhu, abyste si náhodou nedali k obědu chráněnou škebli rybničnou či některého velevruba (zde najdete článek o velevrubovi tupém z Kocáby).

Martin Strnad