NÁLEZ ROHÁČE OBECNÉHO NA DOBŘÍŠI

V polovině srpna jsem při procházce po okraji dubového lesa v Dobříši Na Větrníku našla mrtvého samce roháče obecného. Že byl mrtvý, není v tuto dobu nic překvapivého, dospělí samci roháčů totiž žijí pouze 2 měsíce, samice o měsíc déle. Hlavní obdobím jejich letu je období od května do srpna, takže už bylo vlastně téměř po roháčí sezóně. Roháč je přesto brán jako dlouhověké zvíře, jeho larvy, které se vyvíjejí ve starém trouchnivějícím dřevě především dubů příp. jiných listnatých stromů (buků, ovocných dřevin apod.), totiž žijí dlouhých 3-6let, následuje cca 50 denní fáze kukly a poté na podzim se teprve rodí dospělci (imága). Ti přečkají zimu v kokonu a až v létě následujícího roku vylétnou. Roháč je největším evropským broukem, může dosahovat délky až 9 cm, samec a samice se od sebe spolehlivě poznají podle velkých kusadel samců, která připomínají jelení paroží a podobně jako jeleni je využívají při soubojích o samice.

Roháč je vázán na staré osluněné stromy, vyvíjí se v částech dřeva, která jsou v kontaktu s půdou, tedy v kořenech, pařezech, či padlých kmenech, které už jsou v určité fázi rozpadu. Dospělci se živí pouze rostlinnými šťávami, nektarem a mízou stromů. Pokud zrovna nežijete v oblasti, kde jsou roháči hojní, tak je jejich nalezení v přírodě spíše dějem náhody. Dospělci jsou málo mobilní a pohybují se jen na krátké vzdálenosti, u samců v průměru 800 m, u samic do 260 m. Aktivní jsou především v teplých dnech v pozdních odpoledních hodinách a za soumraku.

Na Dobříšsku se roháči vyskytovali od nepaměti, je to dáno přítomností smíšených a listnatých lesů, které jim vyhovují, svůj díl na tom určitě má i Dobříšský park a obora Aglaja. Z poslední doby je ale z Dobříšska záznamů roháče obecného jen velmi málo (dle Nálezové databáze ochrany přírody). Hlavním důvodem ústupu tohoto druhu mohou být příliš zapojené lesy, absence starých osluněných stromů, změna druhové skladby lesa (převod z listnatých na jehličnaté porosty), ale i způsob hospodaření, při kterém jsou trouchnivé a staré stromy odstraňovány. Problematické je i frézování pařezů po těžbě, které larvy kompletně zlikviduje. S úbytkem početnosti i vhodných biotopů byl roháč nakonec zařazen mezi zákonem chráněné druhy (vyhláška č. 395/1992 Sb.) v kategorii ohrožený.

Člen našeho spolku Víťa mi sdělil svou zkušenost o lokalitě roháčů na Dobříši z poslední doby:

„Před několika lety jsem zjistil opakovaný výskyt roháčů v lokalitě Pilský potok nedaleko od Lidlu. Šlo o starý porost černých topolů a vrb. Snažil jsem se tuto lokalitu chránit tak, že jsem nález tajil před veřejností. Byl to jeden z mých velkých omylů, neboť po návratu z týdenní služební cesty jsem s hrůzou zjistil, že je porost kompletně odstraněn a tím pádem zanikla celá lokalita. Dlouhou dobu jsem se s tím nedokázal vyrovnat a došel jsem k závěru, že takovýto (a i jiný, zajímavý) nález je NUTNÉ hlásit buď přímo příslušnému orgánu ochrany přírody, nebo v současnosti využít aplikaci BioLog (viz níže). Malou útěchou je mi to, že jsem vloni na sklonku léta nalezl uhynulého samce roháče přímo na mé zahradě, vzdálené asi 50m, od zaniklé lokality (viz Foto 2). Snad se ještě nějaký zbytek jedinců vyvíjí v některém z pařezů, nebo snad je nedaleko ještě jiná lokalita.“

Výše uvedený případ demonstruje potřebu každé kácení předem zvážit a provést potřebný odborný průzkum. Pravidlem předběžné opatrnosti je vždy postupná obnova a ne pokácení celé aleje naráz. Dle mého názoru je v současné době údržba zeleně na Dobříši na vcelku dobré úrovni a tak zde až na výjimky (kácení topolů podél ryb. Papeže) nedochází k hromadnému kácení alejí a stromů. Zeleň je postupně obnovována a o staré stromy je pečováno.

Pokud na roháče někde narazíte, určitě se ho pokuste vyfotit. Pozorování spolu s fotkou pak můžete zapsat prostřednictvím aplikace BioLog, nebo přes web BioLib. Přispějete tak k rozšíření znalosti o výskytu tohoto chráněného druhu a k jeho ochraně. Pokud máte nějaké i starší záznamy roháče s datací neváhejte je i tak zpětně zapsat, každý záznam je důležitý!

Zuzana Strnadová