PODZIMNÍ TAH BAHŇÁKŮ

Nástup podzimu nám neomylně ohlašují hejna špačků posedávající a houfující se na drátech, připravená se vydat v ten správný čas na každoroční cestu do svých zimovišť.  Do pohybu se dávají milióny ptáků a podnikají strastiplnou cestu napříč Evropou nebo ještě dál až na africký kontinent. To je pro nás ta správná doba, abychom na svých toulkách za opeřenci zpozorněli. Můžeme totiž potkat ptačí druhy běžně se u nás nevyskytující, pouze protahující přes naše území ze svých severněji položených hnízdních areálů např. v arktické tundře, tajze či pobřeží moře.  Pokud máme to štěstí, že výlov rybníka je naplánován už v září a s regulací vodní hladiny se začne  začátkem měsíce, bahnité břehy se obnaží tak, jako tomu bylo na rybníku Homolka ve Višňové. A nám nezbývá než doufat v nějaké pěkné pozorování. My to štěstí měli. A hned několikrát.

Jako první se ukázalo hejno 18 ks jespáků bojovných, přes naše území pravidelně protahující druh. Spolu s jespáky bojovnými byl v hejnu také jeden jespák obecný. Ten je o něco menší (17-21 cm) než jeho příbuzný jespák bojovný (29-32 cm samec, samice je výrazněji menší 22-26 cm). Všichni společně dychtivě prohledávali svými šikovnými zobáky bahna, aby se nasytili a doplnili potřebnou energii na další náročnou cestu.

Specialitou bahňáků je jejich rozdílné opeření tzv. jarní a zimní šat. Rozdíly v opeření jsou i u mladých ptáků. Určování bahňáků, které máme šanci vidět jen v době tahu na jaře a na podzim, k tomu v rozdílných šatech, je leckdy pěkný oříšek ne-li ořech.

Homolku jsme pravidelně s Viťou a Tonym monitorovali. A tak naší pozornosti nemohl uniknout další pěkný kousek, který jsme v našich končinách pozorovali vůbec poprvé vodouš tmavý. Tento štíhlý elegán (29-33 cm) s oranžovočervenými nohami se doslova rochnil po prsa ve vodě až to chvilku vypadalo, jako by plaval na hladině. 

A jako třešnička na pomyslném dortu se objevili zástupci z řad kulíků. Kulík písečný v počtu 5 a kulík bledý v počtu 2 jedinců. Kulík písečný je velmi podobný u nás hnízdícímu kulíkovi říčnímu. Dobrým rozlišovacím znakem oproti k. říčnímu je absence žlutého očnicového kroužku, oranžové nohy a kořen zobáku a výrazný nadoční bílý proužek. Velikostí je jen o malinko větší než k. říční (15,5-18 cm). Působí však zavalitějším dojmem a nohy jsou o trochu kratší. Všech 5 kulíků písečných se většinou disciplinovaně drželo při sobě. Jakmile velitel letky zavelel k přesunu o kus dál, zbytek ho bez váhání následoval.

Kulíka bledého díky jeho velikosti (26-29 cm) nepřehlédnete. Oproti jeho shora popsaným příbuzným je opravdu mohutný, má větší zobák, jeho zbarvení zahrnuje odstíny černé, šedé a bílé. Pohybuje se na rozdíl od jiných druhů klidně až netečně, jako by na všechno měl dost času. V letu je pro něj typické černé podpaží. Táhne spíše jednotlivě nebo po pár jedincích. 

V našem výčtu však nesmíme opomenout zástupce „našich“ míněno u nás hnízdících druhů bahňáků jako pisíka obecného, bekasinu otavní a vodouše kropenatého, kteří výše uvedeným dělali příjemný doprovod. Všem děkujeme za spolupráci a za to, že se na Homolce zdrželi a my je mohli pozorovat. Přejeme jim šťastnou cestu na jejich (převážně) africká zimoviště.

Jana Kolaříková