SČÍTÁNÍ LABUTÍ VELKÝCH VE STŘEDOČESKÉM KRAJI

Labuť velká je pták z řádu vrubozobých stejně jako např. kachna divoká. Zbarvení dospělců je čistě bílé s oranžovým zobákem a černou bází, nad zobákem je nápadný hrbol, který je u samců v době hnízdění výraznější než u samic. Mláďata jsou šedohnědě zbarvena, zbytky šedého opeření mizí při prvním letním pelichání, postupně se také mění barva zobáku. Výjimkou je mutace immutabilis, která se u mláďat projevuje bílým zbarvení peří a masově zbarvenými nohami (normálně mají labutě nohy černé). Více o této mutaci naleznete na: http://www.waterbirdmonitoring.cz/media/Aythya-2/6_Dolata&Mourkova_labute_kor04_JF_OPR.pdf.

Lokalitou původu labutě velké je oblast Severního moře a Pobaltí, odkud se začaly labutě ve větší míře šířit dále do Evropy včetně ČR až po II. světové válce. Významný vzestup zřejmě souvisel nejen s přísnou ochranou druhu, ale také s polodivokými odchovy, introdukcí a eutrofizací vod. Labuť u nás byla dle nejnovějších poznatků chována jako okrasný pták v zámeckých zahradách ale už v 17. století. Od 50. let 20. století jsme se s ní mohli setkat v západních a jižních Čechách (zejm. Českobudějovicko, Blatensko, Horažďovicko) a na Moravě. V roce 1961 poprvé vyhnízdili labutě také ve středních Čechách (Žehuňský rybník). Dle mapování hnízdního rozšíření ptáků (1973-1977) byla početnost v ČSSR odhadnuta na 250 – 300 hnízdících párů, v období 1985-89 pak již 600 – 700 párů, následně početnost zvolna klesala na 440 – 500 párů v období let 2001-2003, od té doby se zřejmě stabilizovala a současný odhad je 450-600 párů (2014-2017).

Naše populace je převážně stálá, část jedinců podniká nepravidelné přelety severozápadním či jihovýchodním směrem (Německo, Rakousko, Itálie apod.). V zimě se u nás objevují ptáci z Německa, Polska příp. Pobaltí.

K hnízdění labutě využívají především rybníky, tůně a slepá ramena řek, zvýšené množství živin tzv. eutrofizace jim na rozdíl od jiných kachnovitých druhů moc nevadí. Páry jsou trvalé (při ztrátě partnera však dochází brzy k jeho náhradě) a teritoriální. V okolí hnízda zahánějí všechny nezvané hosty včetně hus apod. Hnízdění začíná již v půlce března. Hnízdo bývá umístěno nejčastěji v rákosí, orobinci či na souši, méně pak na volné hladině a v mokřadní vegetaci, celkově bývá umístěno ne dále než 3m od vody. Průměrný počet vajec i mláďat je 5. Rodinka se pak drží při sobě a rozpadá se až na zimovišti. Mláďata se poprvé rozmnožují ve 2 letech. Převažující potravou labutí jsou submerzní rostliny.

Sčítání labutí velkých u nás má dlouholetou tradici. První sčítání provedl v 80. letech 20. století RNDr. Jan Hora a jeho kolegové a zapojil do něho i širší veřejnost. Nyní nastalo období, kdy by bylo po uběhlém čtvrt století vhodné sčítání opět zopakovat a zjistit, jak si vede populace labutí u nás dnes. V některých krajích ČR už postupně proběhlo sčítání (např. v Západních Čechách v roce 2018, ve Východních Čechách v roce 2019, v Jižních Čechách v roce 2020, na Moravě v roce 2021 atd.) obvykle koordinované prostřednictvím regionálních poboček České společnosti ornitologické (ČSO). 

Letošní rok došlo konečně i na Středočeský kraj a hlavní město Prahu (https://www.birdlife.cz/scitani-stredoceskych-a-prazskych-labuti/), jeden z koordinátorů Pavel Bergmann nás začátkem roku oslovil, zda bychom se nechtěli jako spolek zapojit. Souhlasili jsme a vzali si společně ještě s třemi kolegy (Davidem Urbanem, Vladislavou Urbanovou a Romanem Muláčkem) na starost rybníky v okrese Příbram. Z našeho spolku se zapojilo sedm členů (Martin, Zuzka, Jana, Víťa, Tony, Petr a Karel). 

Hlavní sčítací termín byl stanoven na 3. – 5. 6. 2022 +/- jeden týden. Objížděly se všechny potenciálně vhodné rybníky a zaznamenával se počet hnízdících párů, počet mláďat v rodinkách včetně výskytu immutabilní mutace a počet nehnízdících ptáků.

Celkem jsme v okrese Příbram sčítali na 151 rybnících. Několik rybníků jsme vzhledem k časovým možnostem objet nestihli. Přítomnost labutí velkých byla zjištěna na 46 rybnících. Nalezeno bylo celkem 30 hnízdících párů se 116 mláďaty a 45 nehnízdících jedinců (z toho 11 v druhém roce života). Úspěšně vyhnízdilo celkem 23 párů průměrně s 5 mláďaty (rozmezí 1 – 9 mláďat), u 4 párů nebyla úspěšnost zjištěna (zastiženi teprve ve fázi sezení na vejcích). Mutace immutabilis byla zjištěna u 12 párů a celkem se jednalo o 32 mláďat. Následující tabulka ukazuje přehled lokalit, kde byly zjištěny rodinky, včetně početností.

K výsledkům sčítání je ale potřeba dodat, že letošní sezóna byla, co se týče labutí, nejspíš podhodnocená. Pozdní nástup hnízdění v důsledku chladného počasí vedl k tomu, že v době hlavního termínu sčítání, ještě nebyla většina mláďat vyvedena. Někteří dospělci v této době tudíž byli identifikováni jako nehnízdící, i když se mohlo jednat o hnízdící jedince a někteří z nich (zejm. samice) ani nebyli během sčítání zjištěni, protože aktuálně seděli na vejcích v husté vegetaci. Počet hnízdících párů a mláďat byl tedy v konečném důsledku nejspíš mnohem vyšší. 

Během sčítání jsme také na rybníku Strž zjistili husici liščí a na rybníku Stařín jeden pár husice nilské.   

Na závěr bychom chtěli poděkovat Davidovi a Vladislavě Urbanovým a Romanu Muláčkovi za účast při sčítání a poskytnutí svých dat. 

Zuzana Strnadová

LABUŤ VELKÁ NA VIDEOKANÁLU BIRDS