SETKÁNÍ U KRMÍTKA

S Přírodovědným spolkem po roce opět u dobříšského krmítka…

V sobotu, 9. 12. 2023, uskutečnil Přírodovědný spolek Dobříš opětovné „Setkání u krmítka“. Tato akce byla jednou ze součástí projektu umístění tří krmítek pro přikrmováním zimního ptactva na veřejně přístupných místech na Dobříši, o jejichž umístění informujeme na našich webových stránkách. Celý projekt byl spolufinancovaný formou dotace z rozpočtu města Dobříš.

Tentokrát jsme pozvali širokou veřejnost k setkání poblíž krmítka umístěného v  Jedlovém hájku poblíž anglického parku. Dlouho dopředu avizovaná akce začala v 9:00 hod. na parkovišti u vstupu do anglického parku dobříšského zámku. V té době Martin, Tony, Jana a Karel měli již delší dobu nataženou ornitologickou síť s cílem ukázat návštěvníkům živé zástupce některých druhů u nás zimujícího ptactva. To je vždy pro zájemce o přírodu daleko větší zážitek, než vidět jednotlivé ptáky pouze na obrázcích nebo vycpané, i když i tyto varianty jsme během setkání využili. Bylo tak možné všem zájemcům, názorně ukázat a vysvětlit principy kroužkování a zodpovědět mnoho různých dotazů týkajících se života našich opeřených sousedů.

V letošním roce jsme kromě početného zástupu našich nejběžnějších sýkor nemohli návštěvníkům ukázat žádný další druh, ale i tak 30 sýkor koňader (Parus major), 17 modřinek (Cyanistes caeruleus), jedna sýkora babka (Poecile palustris) a 5 sýkor uhelníčků (Periparus ater) potěšili jak dospělé, tak především děti. Posledně jmenovaná sýkora uhelníček není tak hojná jako nejběžnější sýkora koňadra nebo modřinka a ani není tak pestře zbarvena. Působí opravdu spíše jako „zamazaná od uhlí“. Hlava a hrdlo jsou černé, tělo je modrošedé, a tak nejnápadnějšími znaky, podle kterých se dá bezpečně poznat, jsou bílé tváře a charakteristická bílá skvrna v týle. Jako jediná z našich sýkor má také dva světlé proužky v křídlech.

Velká část diskuse byla věnovaná otázkám týkajících se zimního přikrmování se zaměřením na oblasti čím krmit, jak často, co určitě do krmítka nepatří a jak se vyvarovat přenosu onemocnění mezi ptáky. Dotazů bylo poměrně hodně a věříme, že si všichni přítomní, kterých se nakonec sešlo celkem 10 včetně dvou dětí, odnesli nejen nové znalosti, ale i dobrý pocit z příjemně stráveného času.

Počasí nám poměrně přálo a my jsme byli rádi, že se nám podařilo přiblížit život zimujících zástupců avifauny našim spoluobčanům a u některých z nich možná vzbudit i větší zájem o ochranu přírody a ptactva zvlášť.

Karel Čulík