ZA MOTÝLY NA LOUKU U NOVÉ HRAŠTICE

Louka v nivě Voznického potoka u Malé Hraštice, kterou sečeme od roku 2022 pro podporu chráněných druhů motýlů a rostlin, aktuálně krásně kvete. 

Během sobotní návštěvy 20. 7. 2024 jsme na louce zaznamenali celkem 20 druhů denních motýlů. Na louku jsme se vydali především posčítat dva chráněné modrásky vázané na krvavec toten, kteří mají zrovna teď svou letovou aktivitu.  Celkem jsme zaznamenali 8 ex. modráska bahenního (Maculinea nausithous) a 7 ex. modráska očkovaného (Maculinea teleius). Kromě toho jsme rovnou sečetli i hořce hořepníky (Gentiana pneumonanthe) (5ks), kvůli kterým louku mimo jiné sečeme. Jejich počet se od doby, co jsme před dvěma lety začali louku sekat, zatím nezměnil. Výsledky čekáme až v dlouhodobějším horizontu 10 let. 

Zmíněná louka nás vždycky překvapí množství kvetoucích rostlin, které na běžné louce v kulturní krajině neuvidíme. Zejm. pcháče, konopáče sadce, bukvice lékařské jsou motýly vyhledávané druhy rostlin, které jim poskytují velké množství nektaru. Snad i díky tomu jich na louce létaly spousty. Níže uvádím výčet denních motýlů (Lepidoptera) zjištěných ten den na lokalitě:

ohniváček celíkový (Lycaena virgaureae), ohniváček černokřídlý (Lycaena phlaeas), babočka admirál (Vanessa atalanta), babočka siťkovaná (Araschnia levana), babočka paví oko (Inachis ino), bělásek řepkový (Pieris rapae), okáč bojínkový (Melanargia galathea), okáč luční (Maniola jurtina), okáč prosíčkový (Aphantopus hyperanthus), modrásek jehlicový (Polyommatus icarus), modrásek bahenní, modrásek očkovaný, perleťovec prostřední (Argynnis adippe), perleťovec malý (Issoria lathonia), perleťovec stříbropásek (Argynnis paphia), soumračník čárečkovaný (Thymelicus lineola), soumrační rezavý (Ochlodes sylvanus), soumračník metlicový (Thymelicus sylvestris), soumračník podobný (Pyrgus armoricanus), soumračník máčkový (Erynnis tages).

Vesměs se jedná o relativně běžné druhy, za zmínku kromě již uvedených modrásků (o kterých jsme se blíže zmiňovali už v článku – Louka malá Hraštice 2023) stojí perleťovec prostřední, soumračník máčkový a soumračník podobný.

Perleťovec prostřední je druh raně sukcesních biotopů v lesních oblastech. Vyhledává paseky, lesostepi a parkovitou krajinu. Dospělci nocují v korunách stromů, vajíčka kladou na výslunná místa v blízkosti živných rostlin – violek. Doba letu je od konce června do srpna. V 80. letech 20. století zaznamenal tento druh značný úbytek a až nyní se začíná opětovně šířit.  Druh sice není bezprostředně ohrožen, ale všudypřítomný také není.

Výskyt soumračníka máčkového na lokalitě mě překvapil, protože neodpovídá úplně biotopovým nárokům druhu. Druh totiž preferuje suché louky či přímo stepi s obnaženou půdou. Je tak možné, že se jednalo pouze o migranta přeletujícího mezi vhodnými lokalitami v okolí. Druh je vázán na čičorku pestrou a štírovníky. Létá od dubna do září ve dvou generacích. 

Další druh soumračníka se mi podařilo díky kolegovi Váškovi Johnovi blíže určit jako soumračníka podobného. U nás existují další dva tomuto druhu vzhledově velmi podobné druhy a jejich spolehlivé určení je možné jen za pomoci preparace genitálií. Všechny tři druhy jsou vázány na stepní lokality či extenzivní květnaté pastviny a jsou více či méně ohrožené. Soumračník podobný je v Červeném seznamu ohrožených druhů ČR veden jako ohrožený (EN). Vázán je na mochnu plazivou a jahodník obecný. Létá od května do září ve dvou generacích.  V ČR značně ustoupil, ale aktuálně se opět šiří. Vyskytuje se vzácně a jen lokálně v okolí Prahy a Kladna, v Č. krase, v Bílých Karpatech a Chřibech a ve Vizovických vrších. 

Louku jsme navštívili i na jaře (v květnu) za účelem monitoringu prstnatců májových (Dactylorhiza majalis) a kosatců sibiřských (Iris sibirica). Prstnatců májových napočítala Gábina začátkem května cca 100 ks a zaznamenala i stovky úpolínů nejvyšších (Trollius altissimus). Martin zde dne 27.5.2024 napočítal už jen 30 kvetoucích prstnatců. Kosatců sibiřských bylo 10 kvetoucích trsů. Na zjištěných počtech se podepsal průběh letošního jara, kdy bylo extrémně teplo a doba kvetení byla oproti „normálu“ posunuta o cca 14 dnů dříve. 

Když už se v článku bavíme o motýlech, dovolím si, snad mi to odpustíte, trochu delší ochranářskou vsuvku.

Pro zachování biodiverzity motýlů na loukách je důležitá tzv. mozaiková seč (kterou provádíme na lokalitě při managementu i my), což je seč, kdy ponecháváte část louky nepokosenou a každoročně tuto plochu obměňujete. Pokud byste totiž louku pokosili celou najednou, což je v naší krajině snad s  výjimkou maloplošných zvláště chráněných území (MZCHÚ), bohužel běžnou praxí, přišli by všichni motýli žijící v okolí ze dne na den o hlavní zdroj potravy (nektarodárné rostliny), o právě nakladená vajíčka a housenky motýlů o své živné rostliny. Pokud však sekáte mozaikovitě a ne celoplošně, část populace vždy přežije. Velká část motýlích druhů navíc nemá moc velkou schopnost migrace (jednotky km), větší plochy polí či lesů jsou tak pro ně nepřekonatelnou bariérou, a najít nové zdroje potravy v okolí pro ně může představovat problém. Abyste se lépe vžili do nelehké situace motýlů v naší krajině, představte si, že by vám ze dne na den někdo vybílil ledničku a další zásoby a nebližší obchod by se nacházel 50 km daleko. Pro většinu z nás pěšky dost namáhavá záležitost, takže tak. 

Existence motýlích druhů je navíc založena na teorii tzv. metapopulací. Jednotlivé malé populace daného druhu v krajině musí být vzájemně propojené, aby v případě, že u některé z nich výrazněji klesne početnost (ať už z důvodu počasí, špatného managementu či něčeho jiného) mohla být tato populace migrací jedinců z okolních lokalit dotována. Pokud je migrace mezi populacemi snížena či dokonce zcela zastavena, početnost postupně v čase klesá a může dosáhnout až nuly. 

Dotace poskytované EU zemědělcům na obhospodařování luk tzv. AEKO tituly aktuálně moc neplní funkci udržení či zlepšení stavu biodiverzity. Povinnost ponechávat část louky (3-15%) neposekanou platí až od velikosti louky 10 ha. Ochrana přírody se dlouhodobě snaží tuto povinnost prosadit i pro plochy menších, právě proto, že je tento faktor z hlediska biodiverzity hmyzu tak zásadní, bohužel bezvýsledně.

Takže pokud máte zahradu či louku, nenechávejte ji ladem, protože by zarostla trávami a kopřivami. Raději ji koste ideálně 1x ročně před kvetením trav a ponechte vždy 1/3 – 1/4 plochy nepokosenou, uvidíte, jak pěkně barevně pokvete. Podpoříte tím i hmyz včetně opylovačů a zlepšíte stav biodiverzity v okolí vašeho pozemku.

Zuzana Strnadová