KTERÉ DRUHY PTÁKŮ MŮŽEME SPATŘIT NA KRMÍTKU
- popis: naše druhá nejpočetnější sýkora, výrazně menší než vrabec, nápadná modrá čepička na hlavě, záda jsou svrchu modrá a zelená, břicho je žluté, přes oči a spodní stranu hrdla má tmavý pruh, líce jsou nápadně bílé, pohlaví jsou stejně zbarvena, jen samice je o něco matnější, létá pomalu a vlnkovitě
- prostředí: velmi přizpůsobivá, preferuje listnaté a smíšené lesy, parky, zahrady, remízy, stromořadí
- potrava: široké spektrum hmyzu, pavouci, plody a semena, v zimě často na krmítku, kde s oblibou pojídá olejnatá semena, oříšky, lůj či lojové koule
- hlas: (VIDEO)
- zajímavost: Často při sběru potravy na stromech a keřích visí hlavou dolů. Velmi
vynalézavá – v Anglii byly pozorovány modřinky při otvírání hliníkových víček u lahví
s mlékem a pochutnávaly si na smetaně.
- popis: naše největší a nejrozšířenější sýkora, výrazně zbarvená – žlutá bříško s podélným černým pruhem, černá čepička a černě lemované bílé líce, samice je zbarvená o něco matněji než samec, podélný pruh na bříšku je u ní tenčí a nedosahuje až mezi nohy, oproti jiným sýkorám také častěji sletuje na zem, létá rychle, vlnkovitě a obratně
- prostředí: velice přizpůsobivá, obývá rozmanitá prostředí, všechny typy lesů (nejhojněji v listnatých lesích), parky, zahrady, remízy, stromořadí
- potrava: široké spektrum hmyzu, pavouci, plody a semena, v zimě často na krmítku, kde s oblibou pojídá olejnatá semena, oříšky, lůj či lojové koule
- hlas (VIDEO)
- zajímavost: Koňadry byly v minulosti pozorovány při oklovávání kostí a masa z mršin zvířat (včetně kopytníků), od toho se možná odvíjí i jejich druhové jméno koňadra – „dere koně“. Dokáže z budky/dutiny vyhnat jiné druhy ptáků a někdy je i zabít. Její repertoár je velice široký. Čítá až okolo 40 druhů hlasů a dokáže zmást i zkušené ornitology.
- popis:výrazně menší než vrabec, lesklá černá čepička sahá od zobáku do týlu, na bradě má malý, černý ostře ohraničený flíček, svrchu je šedohnědá, břicho má šedobílé s okrovým nádechem na bocích, obě pohlaví jsou stejně zbarvena, babku si můžeme splést s její příbuznou sýkorou lužní, ta nemá světlou skvrnu u kořene zobáku, rozpitou černou skvrnu na bradě, stupňovitý ocas a světlé pole v křídle, nejlépe se ale od sebe poznají podle zpěvu, babka stejně jako modřinka ráda šplhá po větvích a zavěšuje se hlavou dolů, létá rychle a vlnkovitě na krátké vzdálenosti
- prostředí: listnaté a smíšené lesy, ve městech v parcích, zahradách, sadech, často v blízkosti vodních toků
- potrava: široké spektrum hmyzu, pavouci, na podzim plody a semena, oproti jiným sýkorám
potravu sbírá níže ve větvích i na zemi, v zimě na krmítku, kde požírá olejnatá semena, oříšky, lůj či lojové koule - zajímavost: Dokáže si vytesat dutinu sama ve ztrouchnivělém dřevě. Dělá si zásoby na zimu. Hlas se přepisuje jako „ruce pryč, ruce pryč!“
- popis: naše nejmenší sýkora, hlava je až na bílé líce a bílou skvrnu v týle černá, má tmavě šedý hřbet, břicho šedavě bělavé, v šedavém křídle má dva světlé proužky, létá vlnkovitě, pohybuje se čile v korunách stromů
- prostředí: jehličnaté a smíšené lesy, v parcích a zahradách s většími skupinami jehličnatých dřevin
- potrava: široké spektrum hmyzu a jejich vajíčka, pavouci, semena jehličnanů a bukvice, potravu sbírá častěji i na zemi, na krmítku obdobně jako ostatní sýkory preferuje olejnatá semena, oříšky, lůj či lojové koule
- zajímavost: Zbarvení sýkora uhelníčka je špinavé jakoby od uhlí umazané, od toho odvozeno i české jméno. Hlas se přepisuje jako: “ více více“. Hnízdí kromě stromových dutin i v pařezech, skalních puklinách a v zemních norách hlodavců.
- popis: šídlovitý zobák, žlutooranžové bříško, šedomodrá záda a výrazná černá páska přes oko, samec a samice se dají poznat jen v ruce (samec má tmavší rezavé skvrny pod křídly)
- prostředí: lesní druh, lesy, parky, zahrady
- potrava na krmítku: olejnatá semena, oříšky, vločky
- zajímavost: Umí jako jediný náš pěvec lézt po stromě hlavou dolů. V době hnízdění si vyzdívá hnízdní otvor do dutiny pomocí hlíny přesně na svoji velikost.
- popis: menší než vrabec, nápadná černobíle zbarvená chocholka na temeni, černá brada a obojek, hřbet hnědavý, břicho a boky hnědobílé, samec i samice vypadají stejně, hlas „gyrrrrrr“
- prostředí: jehličnaté příp. smíšené lesy, větší parky s převahou jehličnatých stromů
- potrava: hmyz, semena jehličnatých stromů, na krmítku olejnatá semena, oříšky
- zajímavosti: Jméno parukářka upomíná na chocholku na hlavě. Dokáže si dutinu vytesat sama ve ztrouchnivělém dřevě, může ale zahnízdit i v opuštěných hnízdech veverek a dravců.
- popis: velikost vrabce, samci mají převážně olivově zelené zbarvení, samice jsou spíše šedozelené, výrazný žlutý okraj křídla a kuželovitý zobák, létá rychle a vlnkovitě
- prostředí: otevřená krajina s rozptýlenou zelení, parky, zahrady
- potrava: semena bylin, stromů (buk jim, habr), bobule, pupeny, méně hmyz, na krmítku olejnatá semena a oříšky
- hlas (VIDEO)
- zajímavosti: Jeho hlas zní jako zvonění zvonku (odtud český název druhu). V posledních letech jeho populace u nás klesla v důsledku onemocnění – trichomonózy často přenášené právě na krmítkách.
- popis: větší než vrabec, silný kuželovitý černý zobák, černá čepička, křídla i ocas, modravě šedá záda, bílý kostřec, bílá páska v křídle, samec má tváře i prsa a boky živě červené, samice šedavé, mladý pták nemá černou čepičku, létá rychle a vlnkovitě, hlas melancholické „gyi“
- prostředí: lesní druh, v hnízdní době zejména v jehličnatých a smíšených lesích, v sadech, zahradách, alejích, v mimohnízdní době také v lesích čistě listnatých
- potrava: semena bylin, stromů a keřů, pupeny, bobule, méně hmyz, na krmítku žere obiloviny, bobule (např. jeřabiny, hloh, šípek, ptačí zob), příp. semena plevelů
- zajímavosti: Mít hejla na nose upomíná na hýlovo červené zbarvení. Samec a samice se drží v páru i v zimě. V oblibě mají semena jasanu a javoru. Dříve často chován v kleci.
- popis: menší než vrabec, černožlutě zbarvený, typický je žlutozelený kostřec, na křídlech žlutá páska, prsa žlutá a po stranách podélně skvrnité břicho, štíhlý kuželovitý zobák, samec má černou čepičku a bradu a celkově je zbarven výrazněji než samice a mladí ptáci, létá vlnkovitě, lehce a rychle, neklidný, vábení: „cí-zí“
- prostředí: jehličnaté lesy, mimo hnízdní období často v luzích, kde se přiživuje na olších a břízách
- potrava: semena rostlin, zejm. olší, bříz, jehličnanů a bylin, mláďata krmí i hmyzem, na krmítku s oblibou pojídá olejnatá semena – slunečnice, mák apod.
- zajímavosti: Čížci se na krmítkách objevují spíše až v druhé půlce zimy, poté co ubydou vhodné potravní zdroje v přírodě. Některé roky má jejich zimní výskyt u nás charakter invazí. Od jeho jména je odvozeno slovo čižba, byl totiž oblíbeným ptákem čižbařů.
- popis: menší než vrabec, samec má čelo a temeno karmínově červené, stejně tak prsa, zbytek hlavy a hřbet tmavě hnědě skvrněný, černá brada, na křídlech dvě světlé pásky, ocas vykrojený, samice na prsou není červená, zobák je žlutý, hlas „če-če“ odtud také české jméno, velmi živá, létá lehce a vlnkovitě, často v hejnech
- prostředí: kleč, řídké lesy a křoviny tundrového charakteru, porosty bříz, olší a vrb okolo vody, parky, zahrady, v mimohnízdní době ruderální a břehové porosty
- potrava: semena (zejm. olše, břízy, borovice a byliny), méně hmyz, na krmítku menší olejnatá semena – lněné, sezamové semínko, mák apod.
- zajímavosti: Hnízdění u nás doloženo až v 50. letech na Šumavě, dnes se šíří i do měst. V zajetí červené zbarvení mizí, pokud nejsou ptáci krmeni umělým karotenem.
- popis: pestrobarevný pták o něco menší než vrabec, typická červená maska na hlavě a za ní černá a bílá kresba, jasně žlutá páska v křídle a bílý kostřec, svrchu je béžový, zespodu bílý, obě pohlaví jsou zbarvena stejně, u samic červená maska nezasahuje za oko, mladí ptáci červenou masku na obličeji postrádají, pohyblivý, neposedný, létá vlnkovitě
- prostředí: otevřená krajina s roztroušenou zelení, světlé listnaté lesy, zahrady, parky, hřbitovy, sady,
často k vidění na bodlácích a plevelech na neupravených loukách a rumištích
-
potrava: semena plevelů (zejména lopuchů a bodláků) a listnatých stromů (hlavně olše, břízy), v době hnízdění i hmyz, na krmítku žerou olejnatá semena
-
zajímavosti: Samec má zobák štíhlejší a delší než samice, aby si při sběru oblíbené potravy (semena bodláků) nekonkurovali. V minulosti byl oblíbenou kořistí ptáčníků a vypouštěn do oblastí, kam se lidé přistěhovali (Austrálie, Amerika apod.). Často zobrazován spolu s Ježíšem Kristem (Podle pověsti stehlík přiletěl na Golgotu, aby vytrhl Ježíši trn a přitom mu ukápla na hlavu kapka krve, od té doby má na hlavě rudé zbarvení.).
- popis: pěnkavovitý pták s pestrým zbarvením, velikost špačka, kuželovitý zobák (ve svatebním šatu olověně šedý a v zimě hnědý), hnědá hlava s černou kresbou od zobáku k oku, šedá šíje, kaštanově hnědá záda, modročerná lesklá křídla s bílými poli, bílá páska na ocase, samice má méně výrazné zbarvení, tichý nenápadný cvakavý hlas, plachý, zdržuje se převážně vysoko v korunách stromů, léta rychle a vlnkovitě
- prostředí: světlé listnaté a smíšené lesy, parky, sady, zahrady, hřbitovy, aleje
- potrava: semena listnatých stromů (habr, buk, třešeň, trnka apod.), pupeny, hmyz, na krmítku žere olejnatá semena, obiloviny i bobule
- zajímavosti: Dokáže rozlousknout i třešňovou pecku. Mláďata mají fialově zbarvený vnitřek zobáku.
- popis: samec je celý černý s žlutým zobákem, samice hnědá s hnědým zobákem, létá rychle, ploše a obratně, často prohrabává listí pod keři a stromy, flétnovitý zpěv
- prostředí: lesy zejména listnaté, remízy, polní lesíky, zahrady, parky i středy měst
- potrava: žížaly, měkkýši, pavouci, mnohonožky, hmyz, bobule (hloh, bez, víno), na krmítku jablka, vařená zelenina, vločky
- hlas (VIDEO)
- zajímavosti: Původně lesní druh, do měst se začal šířit až počátkem 20.století. Mezi kosy bývají častá abnormální zbarvení (leucismus). Ptáci ve městech zpívají v blízkosti pouličního osvětlení i v noci.
- popis: menší než vrabec, kratší šídlovitý zobák, delší štíhlé nohy, hřbet olivově hnědý, břicho světlejší, prsa rezavočervená, často běhá po zemi s pozdvižený ocasem a podřepuje, létá vlnkovitě, zdržuje se v křovinatém podrostu, zpěv melancholický zvonečkovitě znějící, často zpívá za šera
- prostředí: lesy bohaté na podrost, remízy, polní lesíky, staré parky, zahrady, sady
- potrava: hmyz, plody a bobule, na krmítku olejnatá semena, oříšky, lůj
- hlas (VIDEO)
- zajímavosti: Zpívá samec i samice. Silně teritoriální a agresivní (v zimě si obhajuje zpěvem potravní teritorium). Stává se častou objetí nárazů do prosklených ploch.
- popis: velikost vrabce, samec je na temeni a v týle šedomodrý, na tvářích, hrdle a prsou rudohnědý, hřbet má kaštanově hnědý a břicho bělavě růžové, samice šedohnědá, na břiše a prsou hnědavě bílá, obě pohlaví mají zelený kostřec a 2 světlé pruhy v tmavých křídlech, létá rychle a vlnkovitě, hlas: „prš prš“, vábení „pink pink“, zpěv se připisuje jako: „To nám to sluníčko krásně svítí.“
- prostředí: lesy všeho druhu, remízy, polní lesíky, zahrady, hřbitovy, parky
- potrava: semena rostlin i stromů, plody, pupeny, hmyz, pavouci, na krmítku vločky, olejnatá semena, semena plevelů, potravu často sbírá na zemi
- hlas (VIDEO)
- zajímavosti: Samci jsou stálí, samice a mláďata odlétají na jih – odtud latinský druhový název „coelebs“ = vdovec. Nejpočetnější lesní druh. Dříve to byl oblíbený klecový pták. Samci mají ve zpěvu různé dialekty.
- popis: náš nejhojnější a nejrozšířenější zástupce šplhavců, velikost kosa, shora je černý, líce a břicho má bílé, křídla jsou černobílá, spodní ocasní krovky červené, samec má na rozdíl od samice červený také zátylek, výborně šplhá po kmenech stromů. Teritorium si obhajuje bubnováním.
- prostředí: lesy všeho druhu, zahrady, parky, rozptýlená zeleň
- potrava: dřevokazný hmyz, semena, bobule, ořechy, na krmítku žere s oblibou ořechy, lůj a lojové koule
- bubnování (VIDEO)
- zajímavosti: Tuhá ocasní pera mu slouží jako opora při šplhání. Lebka je přizpůsobená tlumit otřesy při tesání do dřeva. Často vybírá z dutin a budek mláďata drobným pěvcům. Semena ze šišek dostává tak, že šišku zaklíní do šterbiny v kůře stromu a semena vyzobává.
- popis: menší než strakapoud velký, odlišná kresba na hlavě a krku, u obou pohlaví červené celé temeno, růžová na podocasních krovkách plynule přechází v bělavé skvrnité břicho, nebubnuje tak často jako ostatní druhy strakapoudů, ozývá se hlasitým křikem
- prostředí: listnaté a smíšené lesy, aleje, parky se starými stromy zejm. duby
- potrava: dřevokazný hmyz, semena (bukvice, žaludy), na krmítku žere s oblibou ořechy, lůj a lojové koule
- zajímavost: Často „kroužkuje“ stromy a olizuje mízu. Zákonem chráněný druh.
- popis: samec má kontrastní kresbu na hlavě – šedé temeno, hnědý týl, černou bradu a náprsenku, samice kresbu na hlavě nemá, temeno je šedohnědé, silný kuželovitý zobák, let je vlnkovitý, obratný, na zemi skáče snožmo. Hlas známé čimčarání.
- prostředí: kulturní zemědělsky obdělávaná krajina, v blízkosti lidských sídel, zahrady
- potrava: obilniny, semena plevelů, pupeny, hmyz, plody, na krmítku žere zejm. obilniny
- zajímavosti: Vrabec je příbuzný afrických snovačů. Jeho populace během 20. století značně poklesla. Velikost černé skvrny na prsou u samců je tím větší, čím je samec dominantnější.
- popis: o něco málo menší než vrabec domácí, čokoládově hnědá hlava, tmavý kuželovitý zobák, bílé tváře s uhlově černou skvrnou, svrchu hnědý, černě čárkovaný, šedavá spodina, obě pohlaví zbarvena stejně, obratnější letec než vrabec domácí, léta rychle a vlnitě, zpívá celoročně
- prostředí: otevřená krajina s roztroušenou zelení, remízky, křovinami, parky, zahrady, v blízkosti lidských sídel na venkově, ale i ve městech
- potrava: semena rostlin a trav, méně hmyz, na krmítku žere obiloviny, pohanku apod., potravu sbírá většinou na zemi
- hlas (VIDEO)
- zajímavosti: Páry jsou trvalé i několik let. Hnízdí i v ptačích budkách a ve spodině čapích hnízd.
- popis: okrově šedé zbarvení, černý límeček
- prostředí: parky, zahrady, hřbitovy, lesy v blízkosti lidských sídel
- potrava: semena rostlin, na krmítku obiloviny
- zajímavost: K nám se rozšířila až v 40. letech 20. století z Balkánu. Může zahnízdit i 5x do roka a to i v zimě (díky tomu, že mláďata krmí holubím mlékem).
- popis: velikost hrdličky, hnědá, černobílá křídla s modrými pírky, černý ocas s bílým kostřecem, létá těžce vlnkovitě
- prostředí: lesy, parky, hřbitovy
- potrava: semena (bukvice, žaludy apod.), plody, hmyz, drobní živočichové, na krmítku žaludy, ořechy, olejnatá semena
- zajímavost: Říká se jí strážkyně lesa (varuje, jakmile se objeví nebezpečí). Dělá si zásoby žaludů na zimu a pomáhá tak nevědomky k rozšiřování dubu. Využívá mravence k čištění peří od parazitů.
- popis: velikost vrabce, rezavohnědý kostřec, samec je na hlavě, hrdle a spodině žlutý, na bocích a prsou je hnědě podélně skvrněný, na hřbetě tmavě hnědě skvrněný, ocas vykojený, samice méně vybarvená, létá rychle vlnkovitě a vytrvale, zpěv se přepisuje jako“ Pročpak si sedláčku chcíp.“
- prostředí: lesní okraje, zemědělská krajina s remízy
- potrava: obiloviny, semena rostlin, pupeny, hmyz, pavouci, červi, na krmítku obiloviny, semena rostlin
- hlas (VIDEO)
- zajímavosti: V ČR zjištěno 11 nářečí. Jeho zpěv inspiroval Beethovena k napsání „Osudové“. Změnami v zemědělské krajině (scelování, chemizace, likvidace remízů) jeho stavy silně poklesly.
- popis: jeden z našich nejmenších ptáků, drobný s dlouhým stupňovitým ocáskem, hřbet a šíji má černou, břicho bílé až růžové, krátký zobáček, často ho můžeme pozorovat zavěšeného na větvích stromů, v mimohnízdní době vždy v hejnech
- prostředí: zahrady, parky, les, břehové porosty
- potrava: hmyz, na krmítku olejnatá semena, tukové směsi a oříšky
- zajímavost: U nás existují dva poddruhy – severoevropský poddruh má hlavu celou bílou, středoevropský má černou pásku nad okem. Staví si uzavřené hnízdo vně kryté lišejníky. Při krmení mláďat vypomáhají páru další jedinci.
Pěnkava jikavec
- popis: velikost vrabce, bílý kostřec, samec je na prsou a ramenou oranžově zbarven, na hlavě a hřbetě hnědošedý až černý, ocas i křídla černá s jednou bílou páskou, samice na ramenou a prsou okrová, hřbet šedohnědý skvrněný, hlas „jip“
- prostředí: u nás nehnízdí (severské lesy), zimuje zde a objevuje se za tahu – v lesích (zejm. bukových), polích, loukách, úhorech, zahradách
- potrava: hmyz, pavouci, semena bylin, obilovin, stromů (olše břízy, jehličnany, buky), bobule, na krmítku žere obdobnou potravu jako pěnkava obecná
- zajímavosti: V letech s úrodou bukvic se u nás objevuje v početných hejnech, které mají až charakter invazí. Kříží se s příbuznou pěnkavou obecnou. Čihaři si mysleli, kvůli jejich krotké povaze, že jsou to hloupí ptáci, slovo „jikavec“ tak bývalo ve středověku nadávkou.
- popis: větší než hrdlička, černo-bílé zbarvení, dlouhý stupňovitý ocas
- prostředí: města a vesnice, otevřená krajina s menšími lesíky
- potrava: plody a semena, hmyz, bezobratlí i drobní obratlovci, ptačí vejce a mláďata
- zajímavosti: Má ráda lesklé předměty, proto se nejspíš říká, že „krade jako straka“. Hnízdo se stříškou si staví vysoko na stromech nebo v nepřístupných keřích, hnízdní kotlinka je vymazaná hlínou. Ve starých stračích hnízdech pak hnízdí kalousi či poštolky.
Drozd kvíčala
-
popis: pták přibližně velikosti kosa, šedá záda a kostřec, hnědý hřbet, hlas je směsicí drnčivých i melodických tónů
- prostředí: zahrady, aleje, návsi, stromořadí podél břehů
- potrava: obdobná jako kos černý – žížaly, měkkýši, hmyz, bobule (hloh, bez, víno, jeřabiny), na krmítku jablka. V zimě můžeme vidět hejna kvíčal, jak se společně přiživují na jablkách či jeřabinách v sadech či alejích.
- zajímavosti: Nepřátele „bombarduje“ svým trusem. Původně severský pták, který se k nám rozšířil v průběhu 19. a 20. století. Vytváří často hnízdní kolonie. Část našich kvíčal odlétá na zimu na jih (Francie, Itálie), část je stálá a v zimě k nám přilétají ptáci ze severu. Dříve lovný pták.