DYTÍK ÚHORNÍ NA SEDLČANSKU (FOTO A VIDEO)

Na konci července byl na Sedlčansku pozorován velmi vzácný druh ptáka – dytík úhorní, který je v Česku veden jako zvláště chráněný, kriticky ohrožený druh. V České republice, kde dříve hnízdil, je podle Červeného seznamu považován za regionálně vymizelého.

Hlavní centrem jeho výskytu je jižní a jihozápadní Evropa, kde je stálý, severněji hnízdící populace jsou tažné. Největším a nejfrekventovanějším hnízdištěm u nás byla jižní Morava (oblast mezi Znojmem, Moravským Krumlovem, Židlochovicemi a Drnholcem) a dále střední Čechy (od Pardubic přes Polabí, Dokesko až na Lounsko), kde naposledy dytíci hnízdili kolem roku 1972.  Ve 40. letech 20. století hnízdil dytík i v borových lesích na písčinách Bzenecka a do 80. let 20. století na náplavech Bečvy u Valašského Meziříčí. Poslední hnízdění dytíka úhorního je doloženo z polí na Znojemsku v roce 1991 a 1995 (Šťastný et al. 2006).

V současnosti se u nás můžeme setkat pouze s občasným pozorováním protahujících ptáků. V okrese Příbram byl pozorován naposledy Josefem Veselým v roce 2011 u Křepenic. Vloni na jaře se jeden jedinec několik dní zdržoval u Měchenic v okrese Praha-západ.

Letos jsme měli po 10 letech to štěstí a mohli tohoto velmi nenápadného a výjimečného ptáka pozorovat na Sedlčansku.

Dytík úhorní (Burhinus oedicnemus) je druh bahňáka přibližně velikosti racka chechtavého. Dytík je však štíhlejší a má dlouhé silné nohy. Obývá suchou krajinu stepního charakteru s řídkou vegetací, u nás se jedná zejména o rozsáhlá pole s kukuřicí, vinice a paseky v borových lesích. Je aktivní převážně v noci, uzpůsobené má k tomu nápadně velké oči. Jeho běh je cupitavý, často se při něm zastavuje a v ohrožení si lehá na zem. Potrava se sestává z bezobratlých zejm. měkkýšů. Méně často mu padnou za oběť malí obratlovci. Hnízdí na zemi v mělkém důlku přibližně od konce dubna do půlky července. Je to velmi nenápadný pták. Jeho hnědé zbarvení s tmavším skvrněním mu slouží jako výborné maskování. Pokud ve dne odpočívá v zoraném poli nebo v nějakém hliněném důlku, je prakticky neviditelný.

My jsme ho pozorovali na posečené louce při okraji obilného pole a trvalo nám několik desítek minut než jsme ho objevili, i když jsme věděli, díky ornitologovi, jenž ho objevil, že tam někde je. Při pozorování z dálky s obilím téměř dokonale splýval. Naštěstí neodpočíval a byl aktivní. Jeho pohyb nám neunikl. Choval se klidně, sbíral potravu a občas, poté co nás chvíli pozoroval svým nápadně žlutým okem, kousek popoběhl.

Byl na nás hodný. Nechal nás pořídit foto a video, při natáčení a focení dobře “spolupracoval” a svou přítomností jsme ho zjevně nijak nevyrušovali. Po odchodu z lokality byl stále na místě. Byl to pro nás nezapomenutelný zážitek.

Velké poděkování patří objeviteli Ondřejovi Kulhánkovi, který nás na ptáka upozornil a Josefovi Veselému.

Článek napsali Zuzana Strnadová, Martin Strnad, Antonín Janča a Vítězslav Palan

Fotografie: Vítězslav Palan

Video: Antonín Janča