DUDCI ZAHNÍZDILI NA DOBŘÍŠSKU

Koncem května jsme zveřejnili výzvu „Hledá se dudek“. A jak tedy naše pátrání po tomto pankáčském frajerovi dopadlo? 

Na naši prosbu zareagovalo několik lidí, kteří dudka viděli – tímto ještě jednou všem mockrát děkujeme. V dubnu či květnu to bylo na Dobříši u Papeže, na louce u obce Chramiště a na polní cestě mezi Sejckou Lhotou a Hněvšínem. Posledně jmenovanou lokalitu jsme se Zuzkou navštívili, ale dudka jsme nikde nezahlédli. V okolí Hněvšína i Sejcké Lhoty je ale potenciálně vhodným prostředím pro hnízdění dudků. V okolí se nachází dostatek pastvin pro koně a krávy, kde by mohli dudci shánět potravu. Dudka jsme po upozornění místních vyrazili třikrát hledat také do okolí Čími. Poprvé i podruhé jsme byli neúspěšní, až na třetím výjezdu nás bylo více a tak se nakonec Zuzce podařilo 7. 7. 2021 dudka najít. Strávili jsme na lokalitě několik hodin, ale nic nenaznačovalo tomu, že by tu hnízdil. Celou dobu si užíval sluníčka, čistil se nebo sám hledal potravu.

Další dudek byl letos v květnu zaznamenán v okolí Malé Hraštice, kde jsme ho pozorovali již minulý rok. I letos se samec na lokalitě intenzivně ozýval a lákal samici, kterou jsme však neviděli a hnízdění se nám ani tady prokázat bohužel nepodařilo i když jsme viděli dudka zaletovat do dutiny. Tímto bychom chtěli moc poděkovat paní Medkové, která nám vloni informace o přítomnosti dudka poskytla. Veliké díky také patří panu Rysovi, který nám umožnil vstup na pozemek za účelem pozorování dudků. Od pana Velebila jsme dostali zprávu, že dudka i letos pozoroval v okolí Kalouníkova, kde se objevuje na jaře již několik let. Pan Vopička nám podal zprávu, že dudka pozoroval u Dlouhé Lhoty. „Dudajícího“ samce jsme zaznamenali letos v půlce června nově ještě u Trnové. Víťa zde strávil mnoho hodin, avšak pátrání s cílem doložit hnízdění skončilo bohužel opět bezvýsledně. Dudek se prostě kamsi vypařil…    

O další lokalitě s výskytem dudka v okolí Rosovic jsme se od známého dozvěděli již vloni, kdy jsme s hledáním nebyli úspěšní. Letos se k nám přes Víťovu kamarádku donesla zpráva, že její kolega viděl dudka ve stejné oblasti i letos. Mockrát děkujeme za poskytnutí této cenné zprávy! Tato informace už nám nepřišla úplně jako náhoda, proto jsme se na okolí více zaměřili, abychom se pokusili dohledat hnízdní dutinu. Na lokalitě jsme strávili s Víťou odhadem asi deset hodin soustředěného pátrání po „duchovi“. Chytali jsme se přeletu, kde jaké sojky, která dudka v letu může připomínat, v domnění, že už to musí být konečně on! Po prvním neúspěšném dni jsem se na lokalitu vydal hned následující den (12.6.2021) a nakonec se přece jen dočkal. Poprvé v životě se mi podařilo najít obsazenou dutinu dudků v osice, která byla asi 4,5 m vysoko! Oba rodiče v tu dobu již intenzivně krmili svá téměř vzletná mláďata, která asi za týden dutinu úspěšně opustila. Tímto úspěchem to ale, ještě celé neskončilo. Celou dudčí sezónu se nám s Víťou podařilo neuvěřitelně korunovat společným nálezem dalšího páru dudků, kteří krmili tři mláďata v dutině dubu v oboře Aglaia u Dobříše, kde jsme letos poprvé kontrolovali nainstalované ptačí budky pro pěvce. Dutina se v tomto případě nacházela pouhého půl metru nad zemí. Na tomto místě bychom chtěli ještě jednou velice poděkovat za vstřícnost vedoucímu polesí Dobříš – panu Kocourovi a rodině Colloredo-Mannsfeld za umožnění vstupu do obory a podporu naší činnosti. 

Optikou letošního roku se na první pohled může zdát, že dudků v našem kraji přibývá, což je velice potěšující zpráva. Musíme doufat, že i v následujících letech se jim bude dařit. Vhodných pastvin a luk, kde by mohli hledat potravu, se tu nachází dostatek. Dalším limitujícím faktorem výskytu je nabídka vhodných dutin, která se dá zlepšovat např. umisťováním vhodných budek.

O doložení dvou hnízdících párů toho zajímavého ptáka se nám ani nesnilo. Jeho zdánlivý „nárůst“ však může být způsobený tím, že jsme se mu letos více věnovali. Je velice pravděpodobné, že tu již v minulých letech někde hnízdil, akorát unikal naší pozornosti.

I přes jeho exotický pestrobarevný vzhled se ale jedná o extrémně plachého a nenápadného ptáka, kterého zahlédnout v jeho přirozeném prostředí není úplně jednoduchá věc. Člověk se nesmí vzdát po několika málo hodinách. Je to skvost naší přírody, který se holt musí takzvaně vyčekat a následně důsledně chránit. I v příštích letech velice oceníme, když se s námi podělíte o svá pozorování. Děkujeme 🙂

Speciální poděkování Davidovi Němečkovi za poskytnutí úvodní a dalších fotografií.

Martin Strnad