Před dvěma lety při jedné ze svých vycházek za motýly jsem navštívila velmi pěknou louku v údolí Voznického potoka. Na lokalitu jsem vyrazila vlastně cíleně na dva druhy našich modrásků vývojem vázaných na krvavec toten – modráska očkovaného a bahenního, kteří byli z této lokality před lety hlášeni. Byl červenec 2020, louka se mi už od pohledu líbila, konopáč sadec, řebříček bertrám a množství už v tu dobu odkvetlého upolínu člověk dneska vidí jen na málo které louce. Až na místě jsem zjistila, že louka je trochu podmáčenější než jsem čekala a já jako vždy v létě vyrazila jen tak v sandálech. Procházela jsem tedy opatrně, abych přitom nějaké té zmiji nepřišlápla ocásek🙂. Tenkrát jsem na žádnou nenarazila, i když letos v létě jsme její výskyt na louce potvrdili. Zato modrásky jsem našla oba a krom toho jsem ke své radosti narazila i na několik trsů kosatce sibiřského a několik kvetoucích jedinců hořce hořepníku. Hořec je v ČR silně ohroženým druhem a jeho lokalit už je poskrovnu. Doma jsem pak z Nálezové databáze ochrany přírody zjistila, že to není žádný převratný nález a všechny druhy jsou z lokality známy už delší dobu.
Louku jsem pak spolu s Martinem navštívila ještě několikrát v roce 2021 i 2022 a to nejen o prázdninách – „zkontrolovat“ hořce, ale i na jaře, když zrovna kvetly upolíny a prstnatce májové. Současně v té době, co jsem louku „objevila“ jsme začali uvažovat o založení spolku a mně to přišlo jako dobrá příležitost, jak s ní něco dělat. Od pohledu nebyla kosena několik desítek let a hořce i prstnatce skomíraly v husté spleti trav a ostřic. Po založení spolku jsme většinově odsouhlasili, že se pokusíme oslovit vlastníky/spoluvlastníky (celkem jich bylo 18), jestli by nám nedali svolení k sekání louky. A tak jsme jim v květnu 2021 prostřednictvím dopisů napsali a čekali, co se bude dít. Dopisy měly celkem úspěšnou odezvu, několik vlastníků se nám ozvalo samo, zbytek jsme pak oslovovali znovu, nebo za nimi fyzicky zajeli, to nám trvalo přibližně rok, tedy do května 2022. Nakonec se podařilo získat souhlasy od většiny. Následně jsme v červenci 2022 požádali na Krajském úřadě Středočeského kraje o výjimku k sekání louky a dostali ji. Louka se bude sekat na podzim (druhá polovina října) po odkvětu hořce hořepníku a to ručním sečením. Použití těžší techniky by mohlo podmáčenou louku poškodit, zejm. mraveniště mravenců, kteří jsou hostiteli housenek obou chráněných modrásků. Louka se nikdy nebude sekat celá, min. 1/3 se každý rok ponechá bez zásahu v podobě pásů, pro zachování vhodných podmínek pro výskyt hmyzu.
Zuzana Strnadová
Letos na podzim jsme konečně s velkým očekáváním zahájili sekání louky v údolí Voznického potoka mezi Mokrovraty a Malou Hrašticí.
Historicky první akce „L“
byla svolána na neděli 16. 10. Původní plán na sobotu nám totiž překazil celodenní déšť. Zúčastnilo se celkem devět nadšených, nic netušících sekáčů a hrabáčů: já, Víťa, Tony, Vláďa, Petr, Jana s manželem i synem a Lucka.
Karel dostal omluvenku, protože ležel doma s covidem. Cílem bylo posekání a shrabání dvou dílů louky o velikosti cca 60 x 60 m, kde se podle našich zjištění nachází největší počet prstnatců májových a několik jedinců hořce hořepníku. Na hořce hořepníky a kosatce sibiřské jsme si dávali obzvlášť pozor, abychom je ponechali neposekané. Mezi oběma díly jsme naplánovali ponechat nepokosenou část o přibližně stejné velikosti. Do akce jsme nasadili čtyři křovinořezy a zbytek pomocníků hrabal o sto šest. Obě části se nám proto povedlo za tento den zvládnout posekat a pohrabat.
Den před druhou akcí jsem ještě o několik metrů přisekal a rozšířil okraje u obou sekaných částí louky. Ta proběhla za účasti Martina, Tonyho, Karla a Jany v sobotu 29.10. Přišla nám pomoci také Gabriela se svojí vnučkou, kterým moc děkujeme za vydatnou pomoc s hrabáním. Jak se posléze ukázalo, šlo vůbec o nejtěžší část celého našeho snažení. Nakonec se s vypětím všech našich sil podařilo odtahat postupně na plachtách posekanou trávu jen z jedné části pokosené louky na příjezdovou panelovou cestu, která celou louku protíná.
Třetí ostrá akce proběhla opět další víkend a to v neděli 6. 11., tentokrát už jsme na to byli jen tři – já, Karel a Jana. Došlo tedy na Víťova slova: „Příště už tolik lidí nepřijde, s tím nepočítejte, to já znám“! Tentokrát pro změnu zase on, bojoval s covidem. Cílem bylo odtahat posekanou trávu z druhé části posekané louky na příjezdovou panelku. I přes tento početní handicap, jsme se úkolu zhostili obstojně. Ráno byla mlha, ale kolem poledne se krásně vyjasnilo a bylo příjemné teplo a obloha „azůrová“. Na plachty jsme si s Karlem už tolik trávy nenakládali, jak tomu bylo před týdnem a Jana by snad hrabala ještě teď, kdybychom jí opětovně neříkali, ať už toho nechá 🙂. Druhá část trávy byla odklizena, ale co teď? Jak ty haldy proboha odvezeme? Na tuto otázku nám přijeli odpovědět strýc s bratrancem a sestřenicí. Objednal jsem si u nich pomoc s odvozem traktorem. Na louce nikdy předtím nebyli, tak přijeli omrknout a vymyslet logistiku. Louka je bohužel docela špatně přístupná jen jednou úzkou cestou přes les a dál skrz louku pokračuje ještě užší panelka.
Na nekončící akci louka IV. jsme se sešli naposledy v sobotu 12. 11. a to v silné sestavě pěti chlapíků: já, Petr, Tony, Víťa a Vláďa. Něžné pohlaví zastupovala Petrova dcera Lucka. Tentokrát bylo cílem naložit všechny haldy trávy na valník a traktorem je odvést do kompostárny v Nové Vsi pod Pleší. Bratránek Fáňa, nakonec přece jen usoudil, že bude lepší vzít větší dvounápravový valník, aby nemusel jezdit s menším valníkem několikrát tam a zpět. Nejprve ale musel mistrně se čtyřkolákem odcouvat asi půl kilometru dlouhý úsek lesní cesty na začátek panelky! Dalším úzkým úsekem po panelce už nebylo možné couvat dál, proto nastoupila hrubá lidská síla a velký valník jsme odtlačili až k první hromadě trávy. Já s Luckou jsme si vylezli nahoru na valník a ostatní nám házeli vidlemi nahoru další a další kupice namoklého sena. Celá velká halda se naštěstí vešla na první fůru, uff. S bratránkem jsme dojeli do Nové Vsi do kompostárny k panu Pleinerovi, kterému tímto mnohokrát děkujeme za možnost složit trávu k němu do silážní jámy! Celá anabáze s couváním traktorem a tlačením valníku se totiž ještě jednou opakovala. Bylo nutné naložit další fůru trávy z druhé části louky, což se za pomoci všech nakonec opět zdárně podařilo. Ještě jednou díky moc všem za pomoc! Největší dík ale patří majitelům louky, bez jejichž souhlasů k sekání bychom tuto srandu ani nepodstoupili.
A teď už nezbývá nic jiného, než se těšit na jaro, abychom viděli jak to naše snažení „májákům“ a hořcům prospělo. Jo, a abych nezapomněl, uvidíme se zase všichni za rok při kosení dalších částí této zajímavé louky 🙂
Martin Strnad
VIDEO ZE SEKÁNÍ LOUKY
